Já jsem dneska chtěl jet konečně svoji čtyřkolku Durango. Po ránu jdu na trénink, objedu pár kol a buggyna přestala točit. V depu zjiš?uji, ?e mám vypadlou spojovačku. Zacvaknu táhlo a jdu opět jezdit. Za nějakou chvíli auto zase netočí. Závada? Vyšroubovaná kulička na řízení. Chvíli se s tím morduju, ale přijdu, jak na to. Jdu to zase projet a dál u? se nic nestalo. Jen si nastavuji výchylky na řízení a na plynu. Tra? jako obvykle – spíše technická, rovina a jako obvykle dlouhá – do céčka. Překá?ky? Ty se mi líbí. ?ádný extrém, jsou příjemné. Co se auta týká, jede bez problémů. Sice nají?dím to co s dvoukolákem, ale „neperu“ se s tím Durangem. A to je hlavní. Kam ho pošlu, tam jede!

Finálovky se mi daří jet tak nějak vyrovnaně a po malých krůčcích se zrychluji. Celkem si tento závod u?ívám – konečně!!! Jedu sice v Céčku, a nejsem poslední. Jede zde 6 závodníků a ka?dý jede, na co nejlepší umístění. Já tento den po velkém boji končím druhý. Sláva!

No a náš Fany? Ten jede Béčko a tam končí „a?“ druhý.

Při minulém závodě jsem si domluvil s Alešem Bidovským st., ?e po závodě si půjčím mladého autobus 2wd. K tomu ale nedošlo. Proč? Dvoukolku jsem vyměnil za čtyřkolku a „polezu“ zase někam… No, ale dnes vidím, ?e po poslední finálovce náš Fany jezdí s Alešovým autobusem 2wd. Autobus si od něho ( s Alešovým svolením) půjčuji tak na 1 – 2 kolečka. Těch kol bylo tak asi šest. Autobus jel jak po kolejích! Jakmile jsem si „pojezdil“, beru autobus do ruky a kontroluji, jestli je to opravdu dvoukolka. Je! Opravdu velice příjemné svezení.

No a to bych nebyl já, kdy? se mi něco líbí, tak mi to nedá spát a přemýšlím na tím autobusem. Přemýšlím nad tím víc, proto?e do toho autobusu mám i ten zbytek regl, motor, short baterku. Tak?e koupit autobus a gumy s vlo?kami. Cca max. 8300 Kč. Skoro den a půl mi autobus šrotuje mozek a? ho v pondělí před devátou objednávám. V úterý ráno jedu do Zlína na oční. A jeliko? jsem potřeboval vyšetření na „oční pozadí“, věděl jsem, ?e budu mít „rozostřené“ oči. O půl jedenácté se vracím a m?ourám očima, jak kocour do slunka. Je půl dvanácté a je tu… né problém pánové, ale poš?ák a s autobusem!! To je rychlost. Tento den ze stavby nic nebude. Vstávám ve středu ve čtyři ráno a jde se na to! Vcelku si tu stavbu „u?ívám“ a večer před fotbálem je hotovo. Nebyly tam ?ádné záludnosti, postavil jsem to na poprvé, ani? bych se musel vracet nebo něco měnit. Opravdu tuto stavbu jsem si u?il. Ve čtvrtek ráno, opět ve čtyři, lepím v klidu gumy, a hned na to instaluji elektroniku. Je 11 hod. a já to jdu „zkusit“, servo jsem dal „do nulové polohy“, tak nějak od oka a ouvej, nestačí mi na to trim, aby jel autobus rovně. Jdu domů, vyšroubuji 8 šroubků a jeden na servu. Dávám nulovou polohu a montuji to nazpět. Zkouším to u sousedů na trávníku. „Operace“ se zdařila. Autobus jede opravdu pěkně, jak ten Alešův. Zbývá jen kastla. Tu mi udělá Ondra Vícha – dvorní to lakýrník a 5.4. pojede autobus v Přáslavicích.

Je pátek 4 hod. ráno a já píši tento report.

Fanán