RC Auta Vizovice o.s.

Na den 26.7.08 nebo spíše noc byl vypsaný závod Night show nebodovaný, ale celkem hodně obsazovaný. Stala se ale jedna nemilá věc. RC Car Clan Brno na tento termín vypsal závod MT, buggyn, truggyn 1:10 a 1:8 do Březí u Mikulova. Vyhlášené to bylo možná s velkým předstihem a hlásilo se i mnoho zájemců do Březí. Takže noční show byla ve středu pro malý počet závodníků zrušena. Ve čtvrtek či v pátek se navíc přehnala nad Skřipovem velká průtrž mračen a co naděla na trati, je patrné ve fotogalerii a natočeném videu na skřip. stránkách. To prostě nejde popsat, na to si musíte kliknout a shlédnout to na vlastní oči. Snad si kluci ze Skřipova smůlu vybrali na hodně a hodně času dopředu!

Na 16. 8. je vypsaná dvoudenní GP, tuhle já zcela jasně nepojedu. Proč? Nemám totiž s čím. Naskytla se mi příležitost – tak jsem monstra prodal s tím, že si pořídím truggynu. Ale souběh okolností mne donutil na chvíli tento projekt pozastavit. Nejpozději do příští sezóny.
Počítám i s tím, že XRAY bude mít Truggy alespoň inovovanou a to samé i Team Losi. Navíc si myslím, že RC Car Clan Brno bude mít svoji novou trať, snad se možná pojede alespoň jednou i Březí a možná i Hodonín. Takže tyto závody se určitě zatraktivní.

Abyste nepřišli „o nějaké to moje čtení“, tak Vám (pokud bude čas) budu psát o kategorii, kterou jsem začal jezdit jen tak pro zpestření sezóny. Ta kategorie nese hrdý název On Road 1:10 2WD Open. Ano jsou to ty jednoduché podvozky Tamiya F 103GT a proč Open? Vše je povolené až na gumy, ty se jedou sice jakékoliv, ale pouze bezdušové. Podvozek i gumy mohou být už i jeté, el. motor nemusíte mít nadupaný. Ono ta dvoukolka Vás stejně nikam do extrémů nepustí, s Migem 500 si celkem dobře zajezdíte.

Jak to tedy začalo? Tak si pěkně sedněte a začněte číst! Spískal to všechno propagátor dvoukolek Šumachr (Roman Štalmach) ze Vsetína. Někdy těsně před prázdninami mi po telefonu sdělil, že jeho kamarád Ondra, se kterým jezdí na závody, bude někde jinde a že bych s jeho autem mohl odjet závod v Otrokovicích. Tato nabídka mě celkem lákala, tak jsme se domluvili, že s ním pojedu. V sobotu se pro mne zastavil, vzal jsem si stolek, židli, vysílačku a nabíječku. Skočil to auta a už jsme upalovali do Otrokovic. Jen jsme se vybalili, jdu na trénink. V autě el. motor Johnson 540 17z pastorek. Auto nejelo nijak rychle, ale stačilo to na to, abych ho bez problémů řídil. Vyjel jsem i druhé baterky a čekal na rozjížďky. To, že jsem vyjel dvoje baterky, mělo pro mne velký význam. Najížděl jsem si trať. Testoval jsem najíždění do zatáček a snažil jsem se za někým pořád držet.

Můj první dojem z ježdění byl „fajnový“. Desítka se řídí úplně jednodušeji než osmnáctina. Je přesnější a je na trati všude dobře vidět. Problémy jsem žádné nepociťoval. Hned po rozpravě jdeme na rozjížďky se sodofkama. 15 kol a dlouhý dojezd mne celkem příjemně překvapily, druhou rozjížďku zkracuji dojezdový čas. Cítím se v pohodě, finálovku jezdím opět v patnácti kolech a k mému údivu krátké dojezdové časy. Akorát ve druhé finálovce jsem za rovinou zapomněl zatočit, tak bourám, než mne nasadili, tak ztrácím kolo. Ale celkově mezi osmi závodníky končím šestý. A to mezi čtyřkolkami a s Johnsonem 540! Jsem spokojený. Po zdravé úvaze si domlouvám koupi takovéto desetiny. A protože dnes znám již všechny konečné ceny, tak Vám popíši, zač jsem to všechno pořídil.

Podvozek i s karosérií LC70 Mugen (ta je velice atraktivní) stojí 120 dolarů. K tomu jsem objednal i kovový držák motoru za 16 dolarů, toto celé přišlo na 2890 Kč. U nás se to prodává
za 3990 Kč. Regulátor LRP označený IPC 4.1 jsem pořídil za 1400 Kč. U nás ještě vloni stál 2300 Kč. Než mi tyto tři věcičky došly, tak jsem u Toma Rajduse objednal jednu starou málo jetou karosérii za 200Kč, 20závitový motor od HPI Saturn 350 a chladič motoru (190). Toť vše, co jsem proinvestoval. Celkem 5040Kč. Jako přední gumy jsem použil originály ze stavebnice. Na zadky používám také off 27 starší – jeté 4 ks za cca 400 Kč. Či-li to mám celkem dvě sady a na hodně dlouho vystaráno. Ony totiž drží jak v Otrokovicích, tak i ve Val.Meziříčí!!
Jedna sada baterií (3600mAh) mi zbyla z rotostartu ze Savíka, nová stála 800 Kč. Zbývá už jen nabíječka, tu jsem viděl za 1200Kč i s balancérem pro nabíjení lipolek. Tato nabíječka byla navíc v krásném stříbrném kufříku. Kdybych ty prachy měl u sebe, určitě bych dlouho neodolával. Samozřejmě že k této nabíječce si musíte pořídit ještě nějaký 5ampérový zdroj. To se v dnešní době řeší zdrojem do notebooku. Nebo upraveným zdrojem do počítače, ten je sice dost velký, ale vyhovuje.

Ten, kdo si pořizuje tuto dvoukolku jako první auto, musí počítat ještě s RC soupravou a nějaké 3-4 kg standardní servo. RC souprava pro začátek stačí ve 27MHz. Každý ji rád prodá, když mu dáte za ni pětistovku, servo stojí cca 300 Kč. Suma-sumárum – pořízení takovéhoto malého cirkusu Vás přijde na 8-9 tisíc. To, že zpočátku můžete jezdit el. motor ze stavebnice, k němu si dokoupíte větší pastorek (17zubů), baterie se dají sehnat jeté za pár korun, to samé gumy. Stačí se poohlédnout a pozeptat na závodění. Samozřejmě, že takto seženete mnoho věcí, které tady popisuji. Nový holý podvozek bez kastle stojí nějakých 92 dolarů, kolik musí stát jetý i s kastlí, který někomu leží doma na skříni. Nedám za něj více jak 1500 Kč.

Stavba ze stavebnice podle obrázků byla pro mne hračkou, jen se musí jít podle čísel, a nic nepřeskakovat. Snad jedinou chybou při skládání je dodávaná kastle. Nejsou tam zadní sloupky na uchycení karosérie, ty se musí objednat zvlášť a to jako přední. V kastli se musí propilovat díry z průměru 5 na průměr 7, ale takovouto pěknou kastli nechávám pouze na „stupně vítězů“!

Pro instalaci elektroniky do modelu mohu říci, že je všude i na tak úzké chassis dost místa. Regulátor mi byl doporučený jednocestný, či-li pouze vpřed a brzda.
1. je levnější,
2. má malý vnitřní odpor,
3. tu zpátečku opravdu nepotřebujete (kdo jezdí dozadu – nevyhrává).

A ještě jedna moje úvaha, proč jsem dal přednost této dvoukolce před RTRkem 4WD. Cena takového čtyřkolky je sice někde kolem 5000 Kč, ale jízdní vlastnosti jsou chabé, či-li musíte dokoupit olejové tlumiče za cca 800,- a to jsou v plastu, budete laborovat s oleji, jeden stojí cca 120,-, musíte si dokoupit pro závodění náhradní sadu krystalů (cca 400,-), okamžitě půjdete do nových gum + disky (cca 1000,-) za dvě sady. Nehledě na to, že dodávaná síťová nabíječka není zrovna nic moc (dlouho čekáte na nabití a musíte hlídat ukončení nabíjení. Vysílač budete muset provozovat na suché nebo alkalické baterie, takže novou nabíječku. Ta je potřeba jako první a raději hned kvalitní, či-li dražší! Mám snad pokračovat, že plastové plato není nic moc!! A to budete jezdit pouze sodofku – či-li MIG 500! Samozřejmě dodávané 1800mAh baterie jsou tak akorát na 7-8 minut jízdy s Migem 500 (F130CT).

Snad jste všichni pochopili, kde je podstata tohoto podvozku, takže pojďme na závody.

První závod jsem jel ještě se syrovým modelem ve Val. Meziříčí na dráze tamního Racing klubu. Sešli jsme se celkem tři se dvoukolkami, takže pro malou účast v ostatních kategoriích jsme jeli samostatně, což byla paráda. Dvě postupovky na 5 minut a čtyři finálovky na 7 minut. Roman jel starý 17 závitový motor, Ondra Mig 500/14 zubů na pastorku a já originál Johnson 540, nejprve 14z, pak jsem koupil od Ondry pastorek 17z.

Závod probíhal zcela korektně mezi námi třemi. Ve finálovkách na 7 minut jsme najížděli stabilně 24 kol, pokud jsme nebourali. Ve Val.Mezu se měří „Oudou“, tak jako u nás ve Vizovicích. Závod skončil a při vyhlašování výsledků jsem asi špatně slyšel, já s Ondrou 71 kol, toho jsem pojezdil o 0,6 vteřiny a Šumachr kol 75. Toto se mi nezdálo a proto jsem si vzal výsledkovky domů, abych se „do nich podíval“. On se totiž Leoš Zádrapka neobtěžoval dopočítávat nezapočítané kola, navíc u Šumachra se započítávalo první projeté kolo, takže po opravách a korekcích byly kola následující: Šumachr 73, já 72, Ondra 70 kol.
Ondra totiž celkem nepochopitelně boural nebo jezdil velké oblouky. No ale přesto jsme se shodli, že toto byl perfektní závod.

Den po závodech se chápu auta, abych ho očistil a zkontroloval. Vše v pořádku. Takže ho mám připravené na další závod na sobotu do Otrokovic. Akorát jsem měnil motor Saturn 20z od HPI a k němu 14z pastorek.

Ve středu se u mne zastavuje na kafe a kus řeči Ruda Ševčík. Jezdí buggy 1:6 a jak tak klábosíme, vytahuji dvoukolku a to, co jsem zde doposud psal, mu říká a je rozhodnuto: dvoukolku chce též. Ale teď jede na dovolenou do Mariánek, takže to budeme řešit, až přijede. No snad budeme už čtyři. A to o mě neví ještě Tonda Hráček, toho budu lámat na dvoukolku taktéž. Co vím, i Petr Sekula by chtěl tuto kategorii jezdit v zimě, ten ji má doma na skříni. No šest lidí ve skupině by byl už slušný závod!

Je sobota 2. srpna 7.45hod. a Šumachr je u nás i s Ondrou. Já sbalený, naložený do dodávky a upalujeme na další závod do Otrokovic. Po přihlášení jdeme trénovat. Co je podstatné, že jedeme samostatnou skupinu! Sice jen ve třech, ale jedeme. Trať mi potíže nedělá, mám ji „najetou“ před měsícem! Jedeme podle „EFRY“ tři postupovky a tři finálovky – vše na 5´. Jede se na pořadí.

V postupovkách si vyjíždím 1. místo pro finále, druhý Ondra, třetí Roman – ten měl problém s motorem. Můj el. motor se zdá být dostatečně rychlý, ale to by nebyl Roman, aby mě vždy v posledním kole nepředjel a dal mi dvě až tři vteřiny. Je to závod jak se patří, my dva s Romanem ve stejném kole, Roman lepší cca o 5 vteřin, pokud to počítám na pořadí Roman 2 body, já 4 a Ondra 6. Doma se dívám do starších otrokov. výsledkovek a ten Šumachr tam jezdil s přehledem 17 kol a krátké dojezdové časy! Takže si dělal jenom srandu, aby mi to nezhnusil. No příště zase uvidíme! Nic mu nedaruji!

Tak moji milí (čtenáři), je neděle 10.8. a ten den se jel další seriálový závod ve Val.Mezu pod Hvězdárnou. S dvoukolkami jsme se sešli opět ve třech. Nebudu Vám zde popisovat, že se mi (nám) zde jelo fajn, ale popíši Vám „naše“ závody, co se při nich dělo. Jely se opět dvě rozjížďky a čtyři finálovky, nejhorší se škrtala. Po třech finálovkách bylo pořadí jasné:
první Šumachr, druhý já, třetí Ondra – ten už na mne ztrácel 4 kola. Při druhé a třetí finálovce se všichni diváci a závodníci srocovali kolem dráhy, všichni chtěli být u toho, až mi pojedeme. Ony tyto auta jsou výkonem rovnocenné, tady jde hlavně o ruky a hlavně kdo kolik udělá chyb. Hlavně při průjezdech v zatáčkách. Navíc to za jednou zatáčkou hodně klouzalo a to nám všem dvoukolkářům! Nepřišli jsme na to „proč“?

Ve čtvrté finálovce se Šumachr rozhodl, že bude jezdit neustále přede mnou a tím mne bude brzdit. Ať jsem dělal co dělal, opravdu se mu to podařilo a my dva jsme shodně najeli 20 kol. Tedy o jedno méně než v předešlých třech finálovkách. Světe div se – Ondra v té čtvrté ujezdil 22 kol!! A to s Migem 500/14 zubů! Každý, kdo se díval, „smekal klobouk!. Pro všechny to byl opravdu silný zážitek.

A už se rojí první vlaštovky. Jak? To si počkejte na příští závod, který se jede 30.8. opět ve Valašském Meziříčí