Sleduji počty přihlášených a zase je nás kolem osmdesáti. Z toho „smraďuch“ (tak říkám spalovákům) je 15, elekter 1:8 je 48,, které válcují počty všech kategorií. Možná malý počet přihlášek způsobuje deštivé a chladné počasí. I já sleduju týden dopředu počasí na windy.com a to ukazuje, že bude celý týden déšť – pondělí, úterý, středa a půl čtvrtka.

Já s Fanánkem odkládáme odjezd až na pátek. Kolem 15 hodiny jsme už na place jako první. Jdu se podívat na trať. Hrůza, samé bláto a zase bláto! Zanedlouho po nás přijíždí Víťa s Ernym a začínají „vysoušet trať“. Bláto máme i v depu. Kolem šesté je povolen trénink. My dva i ostatní v našem depu netrénujeme, nemá to vůbec žádnou cenu neb ráno budou podmínky zcela jiné, přijatelnější. Trať bude „vyjetá“ od těch nedočkavců, co musí za každou cenu na trať.

Naše depo se skládá ze dvou altánů 3 x 4,5 metru,, či-li zastavěnou plochu má 6 x 4,5 metru. Každý tam máme jeden stůl 1 x 0,6 metru a jednu židli. Celkem je v depu 11 stolů.

V sobou ráno se chvíli trénuje, probíhá prezentace. Je přihlášeno 13 smraďuch a 44 elekter 1:8! Zbytek jsou monstry, šorty a buggy 1:10. A těch ubývá.

Začínají rozjížďky. Abychom stihli odjet toho co nejvíc, tak to Víťa u časomíry „hrne“. A ejhle, je jedna hoďka odpoledne a sluníčko se hlásí z mraků. Tak doufejme, že dnes pršet nebude.

Finálovky dojíždím na předposledním místě, vcelku jsem spokojený. Musím totiž nějak jinak nastavit podvozek. Fany ve spalovácích skončil na 10.místě, v elektrách skončil ve skupině B na druhém místě!

Něco k trati: těch krtičinců je ve třech zatáčkách celkem šest a pak následuje dvojskok. Vrcholy tohoto skoku jsou od sebe vzdálené 8 metrů a najednou to skáčou jen profíci.

Další závod se jede 17.6.

Fanán