SAVAGE X aneb radosti a starosti s ním (2.)
V zimě jsem si pořídil osmnáctinového monstertracka od LRP pod označením „Shark“. Koupil jsem ho bez RC soupravy, tedy žádné RTRko, vše ostatní jsem měl doma.
Odjeté dva závody v Želechovicích u Zlína na parketách mi naznačily, že i tudy vede v zimě cesta. Ono se poslední dobou roztrhl pytel s truckama, monstertruckama, všechno v měřítku od 1:6 po 1:36 a to jak elektro, tak i spalováky. Je to asi celosvětový trend, nehledě na to, že takovéto auto do terénu si můžete vzít s sebou kamkoliv.
Ale pojďme si povídat o „mém Savage“. Po posledním závodě ve Skřípově jsem po chvilkách zjišťoval, co opravit, co objednat, abych byl na jaro připraven. Tak tedy:
Na zadní nápravě jsem na spojovačkách pro sbíhavost kol vyměnil na každé straně oka kulových čepů, byly vymláceny až hrůza.
Jak jsem psal posledně, auto při závodě strašně skákalo. Koupil jsem tedy nové měkčí pružiny, vyměnil olej za měkčí a dovnitř tlumičů jsem vložil silentbloky pro snížení podvozku a tím i těžiště celého podvozku. Povedlo se to dle mých představ. Samozřejmě jsem si pořídil počítačovou RC soupravu Graupner se syntézou! Tu jsem taktéž do „Seviče“ namontoval a auto předseřídil na jaro. Nechtěl jsem ponechat nic náhodě, tak jsem si udělal žhavící box dle svého. Tedy žádné malé žhavítko do kapsy, ale pořádně žhavení! Taktéž jsem dokoupil nějaké šroubováky a jedny nové pinové gumy a jelikož jsem přestal používat „Vénom“, tak jsem si pořídil infrateploměr.
A to už mě začaly svrbět ruce. Ve čtvrtek 5.4. jsem vzal sekačku a pojezdil s ní celou zahradu, tedy posekl. V sobotu 7.4. jsem Savíka vytáhl ven. Obul jsem ho na asfalt a šotolinu, tedy originál gumy z RTR-ka, natankoval „plnou“ a startnul – motor bez váhání naskočil, chvilku jsem ho nechal vrčet, jemně jsem upravil přechodovou jehlu a odstartoval jen u chalupy. Savík byl velice poslušný a kopíroval terén – tedy nerovnosti. Otevřel jsem bránu a hajdy naproti přes cestu na parkoviště s asfaltem, šotolinou, velký prostor s trávou a navíc břehem s trávou. Auto sedělo (promiňte mi tento výraz) jako dětská prdelka na nočníku. Paráda!! Při dotankování jsme vyjezdili se synem zbytek paliva z loňska. U chalupy jsme zvětšili sbíhavost zadní nápravy. Načali nový kanystr paliva (16%), natankovali a šlo se jezdit znovu.
Větší sbíhavost se zdála být lepší. Na všechny pružiny jsme dali vymezovací podložky (podkůvky) a auto jezdilo jako z praku. Po vyjetí nádrže jsme se vrátili zpět „do depa“. Samozřejmě že nás napadlo se přemístit na zahradu a to se také stalo.
Auto jezdilo perfektně, akorát pod plynem bylo trochu delší v zatáčkách. Bodejť by taky ne, když jsme „nepřezuli“ na trávu.. Vyjezdili jsme 1 litru paliva v kuse. Motor byl po celou dobu v pořádku, teplota byla pod 120° C, a to jsme měřili průběžně. Dvoukvalt řadil, takže spokojenost na všech frontách. Po kontrole dotažení šroubů jsme to se vší spokojeností uklidili. Musím dodat, že nám motor ani jednou nechcípl, natož aby se zakuckal, prostě paráda! Můj syn prohlásil, že by Seviče chtěl taktéž. Do dnešního rána snil jen a pouze o bugyně 1:8. No, uvidíme. Pořizovací cena druhého monstra by přišla tak na …
Pro ilustraci je z těchto jízd celkem dost fotek ve fotogalerii (7.4.).
Mám zmapované závody monstertrucků. Skřípov 11, Frýdek-Místek 6, a cosi se peče ve Slavkově! Ale tam je to trošičku jiná kapitola. No a taky Ostrava a tam se prakticky začíná. 6.5. monstermánia na výstavišti Černá louka!
No a co myslíte, bude se něco jezdit ve Vizovicích? No to ukáže čas.
Koupi nového Savage jsem konzultoval i s Tomášem Rajdusem a dal mi pár rad nebo informací na přemýšlení jaký, který, čí koupit. Za dva dny mu volám znovu, chvíli spolu konzultujeme, tahám z něj další rozumy a domlouvám s ním nového Savage v RTRku za cenu lepší, než by stál „brácha“ mého Seviče, nehledě na to, že u HPI-čka jde vývoj pořád dopředu.
V neděli mi ho Tomáš dovezl na závody 1:18 přímo do Vizovic i s nějakými díly, které jsem objednal navíc. Závody osmnáctek skončily a tímto i celá sezona.
Vyvrčeli jsme tři nádrže, je po osmé večer a začíná se smrákat. Do půl litru paliva nám zbývá vyjet 1 nádrže a to už Fanánek nemůže vydržet a s autem u chalupy opatrně popojíždí cca 15 metrů tam, 15 m zpátky. Je zcela nadšený. Je 21 hod., když se začalo vše stěhovat domů. Po celou dobu zabíhání jsme kontrolovali teplotu. Byla v pořádku. Pokud se teplota blížila horní hranici, motor jsme „chcípli“, nechali zchládnout. Motor jsme vždy nastartovali takřka napoprvé a bez problémů. Myslím si, že k tomuto hodně přispělo i nové žhavení, které jsem přes zimu zhotovil. Než se šlo tento den spát, domluvili jsme se, že zítra půjdeme za kulturák na asfalt zajíždět motor a tím i celé auto.
Startneme motor. Ten ochotně naskočí, necháme ho 1 minuty ohřát, šup s autem na zem. Skoro se nám nechce ani rozjet. Přivírám hlavní jehlu. Lepší se to. Než vyvrčíme nádrž, motor jede tak na 70%. Více zatím nechci. Není třeba motor za začátku honit. Teplota se drží kolem 100°C. Dobré znamení. Před druhou nádrží necháváme motor úplně zchládnout. Není kam spěchat!
Po chvíli opět startujeme motor, ten okamžitě naskočí. Motor je sice „syrový“ a občas se musí poseřídit. Pokud vám motor začíná při rozjezdu „kuckat“, je třeba povolit přechodovou jehlu (to je ta na šoupátku). Pokud auto dojíždělo před zatáčkou bez plynu, občas nám chcípl motor. V tomto režimu je nutné zvětšit (zvýšit) volnoběh cca o 1-1/2 otáčky (šroubek „c“ – slouží jako doraz šoupátka). Opravdu je třeba při seřizování otáček se šroubky na jehlách velice opatrně a to maximálně o jednu osminu otáčky, více ne. Jehly nejsou volant!!!
S Fanánkovým autem to při třetí nádrži už šlo, tak jsem zprovoznil i mého seviče. Jezdil výborně. Vyjezdili jsme již skoro litr paliva, a tu mi Fanánek hlásí, že nejede rotostart. Nevadí, podíváme se na to doma. Snad to bude uvolněný červík na pastorku, protože el. motor vrčel. Sklidili jsme náš „malý cirkus“ a jelo se domů.
Při nabíjení baterií po dnešním ježdění jsme rozdělali i rotostart. A ejhle, ulomená hřídel (průměr 3,2) i s pastorkem. Skoro nový motor jsem měl na brusce gum pro osmnáctiny. Bez váhání šel do rotostartu. Plech, který el. motor obepíná, jsem sundal, kousek cca 2,5 cm jsem ho uřezal, ojehlil a zasadil ho ihned do druhého rotostartu. Proč tam ten plíšek je, jsem psal na začátku tohoto článku již loni. Je až podivné, že se na autu nic nezničilo, neulomilo, neodešlo. Jen ta hřídelka! Zatím...
Geometrie obou náprav u každého auta je rozdílná. Já mám podstatně větší sbíhavost na zadní nápravě! Vrtá mi hlavou, proč jedno auto točí a druhé v zatáčce netočí (moje). Přijeli jsme domů a neustále nad tímto problémem přemýšlím. Auta mám vedle sebe na rovné desce komody. Moje auto je o tři centimetry nižší, tedy i těžiště má níž a tudíž by mělo lépe točit, mělo by lépe sedět, hlavně v zatáčkách. Opak je pravdou a to mne štve!! Ale nevzdávám to! Gumy na obou autech jsou stejné. Průměr, šířka, vzorek, disky. Tak k sakru, proč to auto na asfaltě netočí?! A monstermánie v Ostravě se blíží a bude na asfaltě za 14 dní!
Na Fanánkovém autě odešly zuby na hlavním kole (47z.). Naštěstí mám náhradní, takže se celkem nic neděje. Co vám tady popisuji od 15.4. nového seviče, tak jsme již vyjezdili 4 litry 16% paliva.
Přijedeme domů, vše odneseme domů, akorát auta ještě necháme trochu „vysmradit“ venku u chalupy a já přemýšlím a přemýšlím, co s tím řízením asi může být.
Večer se dívám u komody opět na oba seviče a přemýšlím. Různě natáčím kola na obou autech, z boku do nich tlačím, přilnavost se mi zdá být stejná. Sakra, co s tím! Položím obě ruce dlaněmi na průměry předních gum, trochu je dlaněmi zmáčknu a ejhle, moje „gumy“ jsou podstatně měkčí.Já mám asi molitanové výplně a ogara má oranžové – tvrdší –nedeformovatelné vnitřky. V porovnání byly moje gumy měkké jako „kravské dršťky“.
Takže asi až v sobotu půjdeme jezdit, tak si půjčím gumy na odzkoušení. Teď, když nad tím přemýšlím a přemýšlím nad fotkami, které jsme nafotili, tak se gumy při jízdě hodně deformovaly a tím nedržely stopu a tím jsem byl v zatáčkách (i na trávě) dlouhý!
Aniž jsem stačil cokoliv říci ohledně vydělání oz.kola, tak pomocí pasportu – či návodu si Fanánek s tímto poradil zcela zdatně. Navíc jsme namazali vazelínou kola dvoukvaltu. Všechny kola byla suchá (alespoň tímto odstraníme nadměrné opotřebovávání zubů a eliminujeme hlučnost převodovky)! Vyšroubovat osm tlumičů je pro Fanánka hračkou, jeden z tlumičů, jak zjišťuji, tekl.
Po prohlídce zjišťuji, že je málo dotažený – lépe řečeno asi se povolil. Kompletní očištění tlumičů, pak následné rozebrání tlumiče, vylití původního oleje do sklenice k tomu určené, mu nečiní problémy. Vysvětluji mu, jak chci, aby plnil tlumiče novým olejem, aby v tlumičích v oleji nevznikaly vzduchové bubliny, kolik dát oleje, aby tlumič nebyl v přetlaku a jak tlumič uzavírat. Uzavírání tlumičů raději provádím sám, aby se nám neskříply „O“ kroužky, nemáme náhradní. Podařilo se! Fanánek kompletuje tlumiče novými měkčími pružinami. Tlumiče jdou do Savage. Podotýkám, že olej jsme měnili venku!
Přehazujeme tvrdší gumy z Fanánkového auta na moje a moje měkčí gumy na jeho. Navíc bereme „američany“. To jsou gumy, které jsou abnormálně široké (98 mm) průměr cca 160 mm a povrch není nijak bombírovaný. Či-li jsou rovné, ale mají hrubý vzorek. Navíc mi přišly z Ameriky s mým Savíkem. Pokud jsou pro ilustraci někde ve fotogalerii, tak je poznáte dle červených paprsků na discích.
Doma tankujeme obě auta. Bereme flašku se zbytkem paliva, vše stěhujeme do velké fabie a vyrážíme za kulturák, tam máme přece testovací asfalt.
Fanánek startuje své auto a vyráží na trať. Točí první, druhou zatáčku, točí už čtvrtou a je nadšený, auto mu „točí“, i když já vidím, že je v zatáčkách poměrně dlouhý.
Já startuji své auto. Po chvíli vyrážím na trať. Tyto tvrdší vložky v gumách viditelně sedí lépe. Vyjezdím zhruba půl nádrže, dávám „povel“, aby Fanánek přezul na ameriky. Při tomto mu tak trochu sekunduji, neboť musíme měnit unášecí šestihrany a tím i samojistící matky!
Za chvilku dotankované auto startujeme a Fanánek jede. Vidím, že auto se chová nezáludně, dobře sedí a díky konstrukci gumy se v zatáčkách neprosedá, to díky dané konstrukci profilu. Tyto gumy nebudou vhodné svým vzorkem na asfalt, ale budou dobré v písku. Vidím je už na trati v Březí, v zatáčkách slavkovské trati, prostě všude tam, kde je „vytrhaná“ hlína od buggyn. Ve Březí je pro změnu písčitá hlína!
Teď se ještě vrátím k problému s gumami. On si totiž Fanánek neuvědomil, že má daleko měkčí a tím i „sedivější“ podvozek a snížené těžiště o tři centimetry. Pokud by ještě odzkoušel svoje původní (tvrdší) gumy, určitě by mluvil jinak. Navíc nám obě auta jak na potvoru nebrzdily. Toto už je vyřešené pomocí palivové hadičky, ihned jak jsme se vrátili z testování gum. Navíc při výměně hlavního kola (47 zubů) byla málo dotažená matka, která přes pružinu slouží jako další spojka. Proto bylo auto v akceleraci pomalejší a gumy mu seděly! Po zaběhnutí motoru a zajetí podvozku se dotáhne až na doraz nebo skoro na doraz. Auto má tím větší, rychlejší akceleraci!
Cestou zpět se zastavujeme v Nivnici na zdejším malém buggydromu, vytahujeme Fanánkového monstra, startujeme ho a Fandas vyráží na trať. Gumy na asfalt kloužou, proto přezouváme „univerzály“ do terénu a auto sedí. Dotahuji spojku na hlavním kole (47z.) a auto jede jak z praku.
Tři různé skoky na trati a neznalost skákání monstrem nás nutí tyto terénní vlny přejíždět. Já se sice pokouším skákat, daří se mi, ale myslím si, že přejezd se rychlejší. Monstra půjčujeme domácímu Tondovi Hyblerovi. Ten objíždí opatrně už druhé kolo a při třetím kole před dvojskokem přidá plný plyn, auto letí jeden a půl metru do výšky, tři metry do dálky a dopadá na druhý skok na všechny čtyři kola a upaluje dál. Dojde mi, že to chce jen cvik, správně a opatrně pracovat s plynem.
Vyjíždíme zbytek paliva cca půl litru a celkem pětilitrový kanystr je pryč. Celkový dobrý dojem z ježdění v Nivnici pokazil jen extrémně silný vítr nebo spíš vichr!
Od Tonyho dostáváme tip, jak se dělají internetové stránky. Loučíme se odjíždíme na další výstavu trofejí do Březůvek, kde jsou vystaveny i trofeje myslivců z Vizovic. Po shlédnutí si dáváme srnčí guláš, dnes již druhý, ten první byl v Hluku. Oba dva byly dobré. Ptáte se, co mám společného s myslivostí? Manželka je totiž myslivec, takže tady je i příčina, proč jsme nejeli na trucky do Ostravy. Návštěvu výstav jsme domlouvali již v lednu.
V pět hodin navečer přijíždíme domů. Náš mladý okamžitě letí do obýváku na počítač a začíná tvořit na zkoušku svoje vlastní internetové stránky. O půl deváté skáče od radosti na židli a křičí, že už má 15 přístupů! Co na tom jeho intošu je, zatím nevím. Večer před osmou mejluje desetiletý Ludvík Kurečka, že v Ostravě byl osmý!! Neví sice z kolika závodníků. Ale to je velký úspěch na jeho první závod s monster-truckem. Od ledna letošního roku začínal s On-road 1:18. V týdnu se dozvídám od jeho otce a mechanika, že jich jelo celkem 8 monstrů a 4 buggyny! Na závodě měli problém u motoru se startováním. Ale to jsou ty začátky. Současně se domlouváme na monstrmánii do Ostravy s tím, že asi nepojedeme.